Ten první se odehrál vlastně ještě před zahájením zasedání, kdy místostarosta Rendl způsobem, jenž má ke slušnosti poměrně daleko (titul magor se zatím běžně neužívá) osočil Honzu Kynčla, který si na stůl postavil telefon k pořízení záznamu z jednání. Co ho k tomu vedlo se můžeme pouze domnívat, neb svůj náhlý neurotický výpad ničím nevysvětlil.



Mé druhé zastavení je u Karlovy výtky k starostovi ohledně způsobu zadání zakázky na zhotovitele vodovodu na Javorné. Na první pohled se tato záležitost zdá poměrně rozumnou, ale pokud se podíváme na rub této mince, vidíme věci trochu jinak. Onen jiný pohled skýtá zejména skutečnost, že od předčasných voleb se Karel odmítl účastnit pracovních porad zastupitelů, kde by především právě tyto připomínky měly své místo a samozřejmě i prostor pro to, aby se daly řešit. Jenže to by nemělo onen efekt zviditelnění se na veřejnosti. Dostavil by se pouze efekt přínosu pro obec, neb do zasedání zastupitelstva by to bylo vyřešené a doplněné. Jenže tento efekt (jak dobře víme) stojí na Karlově žebříčku hodnot někde hooodně nízko, kdežto efekt veřejného pranýřování svých politických konkurentů hooodně vysoko a vo.., vo tom to je.

A když už jsem u vodovodu, tak neméně zajímavým bodem byla žádost bývalé starostky Kocurové o zřízení centrálního vodovodu v Bradném. Opět…, na první pohled smysluplná věc, ale… Na starostův dotaz ohledně délky trvání onoho problému s vodou se dozvídáme, že co její paměť sahá. Pak celkem logicky přichází druhá starostova otázka, proč se tímto problém aktivně nezaobírala v době svého starostování. Následují tradiční výmluvy o důležitější práci (ale že se toho důležitějšího za jejího účinkování na úřadu městyse dělo







Předposledním zastavením je vystoupení pí. Vítovcové, která (jak víme) zasvětila práci na úřadu městyse valnou část svého aktivního pracovního života a myslím, že nebudu daleko od pravdy, když si dovolím tvrdit, že není mnoho těch, kteří by o obci měli podobné povědomí. Toto vystoupení se neslo v duchu jakési šifrované zprávy o věcech, které unikají očím zastupitelů. Ani výzvy k tomu, zda by mohla být konkrétní se nesetkaly s úspěchem, což poněkud celou tuto snahu o zlepšení fungování obce znehodnotilo. Myslím, že nám tím chtěla naznačit, že by mohla vyprávět mnohé, což bude bezesporu pravda. Kromě toho jsem byl mile překvapen jejím zájmem o videozáznamy ze zasedání ZM a názorem, že ony pomyslné pytlíky na zvracení nejsou vůbec od věci. Za taková slova samozřejmě děkuji i za chválu vizualizace stránek http://www.cachrov.cz pod správou J. Kynčla. Bohužel záznamy jsme nebyli sto pořídit vždy, neb jak již Honza Kynčl konstatoval – děláme to ve svém volném čase a cestovat z Prahy je finančně i časově mnohem náročnější než odskočení si z domova někým místním.
Při této rozpravě se pí. Vítovcová společně s p. Zahrádkou (i když to asi nebylo v plánu) dotkli i záležitosti, která zde nějaký čas trochu bublá pod povrchem a nebyla nikým odpovědným dostatečně vysvětlena. Tou záležitostí je pozemek na Javorné, který obec prodala za účelem stavby rodinného domu p. Václavu Matějkovi. Tuto transakci p. Zahrádka opakovaně označil za podvodný prodej (nikoli podvodný nákup, Václave), neboť při tomto prodeji byla zamlčena skutečnost, že obec onen pozemek již dříve koupila za cenu vyšší řádově o cca 100 000,- Kč.



Každopádně nejen tato skutečnost byla námětem pro Šumaváky, kteří mmj. na jednom z předchozích zastupitelstev navrhovali finanční příspěvky pro trvale žijící místní občany za účelem pořízení čistíren odpadních vod jako alternativu místo centrální ČOV, která (jak už jsem zmínil výše) vzhledem k propadlému územnímu rozhodnutí hned tak nebude. Jak to dopadlo víme, a tak se nelze divit množícím se názorům, že holt jsou si tu všichni rovni, ale někteří... o trochu rovnější.

P.S. Poděkování patří také spolku Komunita Čachrov za kulturní a vzdělávací činnost


